Jazzem prosycená infuze současného tance na motivy hry Tennesseeho Williamse ve zpracování Arthura Pity a DEKKADANCERS.
Bývalá jižanská kráska Blanche DuBois nečekaně navštíví sestru Stellu a jejího hrubiánského manžela Stanleyho. Blanchein křehký svět se bortí ve chvíli, kdy se Stanley začíná až příliš nebezpečně přibližovat pravdě o její minulosti. Prostřednictvím strhující choreografie, podmanivé hudby a vynikajícího obsazení se přeneseme do místa, v němž se střetává realita a iluze, křehkost a maskulinita i vřelost a netečnost.
DEKKADANCERS přivážejí do Prahy světoznámý a progresivní tým choreografa a režiséra Arthura Pity. V tomto jedinečném složení přetaví klasickou hru Tennessee Williamse z roku 1947 v současný a elektrizující hudebně-taneční zážitek. Surovou a upocenou atmosféru letního New Orleans naplní autorská hudba předního skladatele Franka Moona. Dobový otisk do inscenace vnese scéna a kostýmy výtvarníka Yanna Seabry.
Všechny tři osobnosti žijí a tvoří v Londýně. Arthur Pita (původem Portugalec), Frank Moon (Brit) a Yann Seabra (původem Brazilec) vytvořili inscenace pro nejprestižnější světové scény, jako jsou The Royal Ballet a Sadler's Wells v Londýně, San Francisco Ballet či Joyce Theatre v New Yorku.
Významná ocenění:
★ Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2024 v kategorii Taneční a pohybové divadlo.
★ Klára Jelínková získala za roli Blanche Thálii v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo. Patrik Čermák byl na toto ocenění v užší nominaci za roli Stanleyho.
Upozorňujeme diváky, že v představení jsou přítomny sexuální a násilné scény. Z uměleckých důvodů jsou používány také tabákové výrobky, dále pak stroboskop.
„Jazzově swingový krokový materiál tančí všichni s obrovskou lehkostí a suverenitou. Neutuchající energie a vysoká profesionalita všech interpretů, myslím, předčila i režisérovo očekávání.“
„Výkony interpretů jsou skvělé rolemi napříč – od výborné Kláry Jelínkové v titulní roli Blanche, která kombinuje onu sošnou eleganci dámy z vyšší společnosti s civilními gesty, naivitou, předstíranou bezstarostností i jakousi hrubostí, přičemž všechny tyto projevy jen zakrývají její niternou křehkost; přes Patrika Čermáka jako neurvalého, neandrtálského Stanleyho, který se se stejnou vervou vysmívá Blanche, buší do zdí, vášnivě vrhá po Stelle i s odpuštěním žere bábovku jako kůň; Ondřeje Vinkláta jako na první pohled naivního Mitche, u kterého nakonec vlastně nejvíc zamrazí jeho proměna do finální indiference (anebo jsme si do něj podobně jako Blanche projektovali něco, co v něm nikdy skutečně nebylo?) až po vynikající Natalii Metodijevu, která ztvárňuje přidanou postavu slepé dívky Celestine.“
„DEKKADANCERS jsou významným tanečním souborem, podstatně ovlivňují vývoj současného tance a tanečního divadla a bezesporu i vkus publika v širším kontextu.“
„Zásadním kladem inscenace je výborné obsazení a pevné vedení všech postav. V kolektivu DEKKADANCERS se netančí s rezervou, naopak se jde ve fyzických výkonech nav dřeň.“
